Členská akce na Hrabanovské černavě

V sobotu 15. 8. se konala další akce pro členy naší středočeské pobočky ČSO. Tentokrát jsme zavítali do NPP Hrabanovská černava nedaleko Lysé nad Labem, kde nás čekalo malebné prostředí rozlehlého mokřadu. Sraz byl už v 6 hodin ráno, ale časné vstávání neodradilo početnou skupinu účastníků, kteří si rádi přivstali, aby si mohli vychutnat nejen krásný východ slunce, ale samozřejmě především místní ptactvo.


Svítání na NPP Hrabanovská černava

Na místě nás čekala skupina kroužkovatelů vedená Radkem Lučanem, díky níž měli všichni účastníci možnost poznat opeřence opravdu zblízka, za což jim velmi děkujeme. Než se skupina vrátila od ornitologických sítí, pozorovali jsme dění v okolí. Nechyběli hřivnáči, špačci nebo kosi, ale zahlédli jsme i méně časté hosty, například datla či jeřáby.

Brzy přišel čas na první ukázky odchycených ptáků a začali jsme poměrně zostra. Čekala nás totiž celá řada tzv. UHP (univerzálních hnědých ptáků) v podobě rákosníků a cvrčilek. Postupně jsme si představili všechny naše běžné rákosníky – obecného, zpěvného, proužkovaného i velkého – a u některých si připomněli i jejich hlasové projevy. Pak přišli na řadu cvrčilky. Potrénovali jsme jejich hlasy a dvě z nich, říční a zelenou, si mohli účastníci prohlédnout pěkně zblízka.


Ukázky kroužkovaných ptáků

Pak následoval jeden z prvních vrcholů odchytu – slavík modráček. Prohlédli jsme si jeho typické zbarvení, především nápadně modrou hruď, a vysvětlili si také rozdíl mezi dvěma poddruhy, modráčkem středoevropským a tundrovým. Mezitím se začali objevovat i první dravci. Měli jsme možnost zahlédnout motáka pochopa a o něco později také vzácnějšího luňáka hnědého, který se nám dokonce na chvíli posadil na nedaleký suchý strom.


Slavík modráček v krásném ranním světle (foto Tereza Soukupová)

Následovala série pěnic, které jsme si mohli krásně porovnat i díky „pěnicovému“ tričku jedné z účastnic. Opět došlo i na určování podle hlasu a postupně jsme si představili všechny čtyři naše běžné druhy pěnic– černohlavou, pokřovní, slavíkovou i hnědokřídlou. Do sítí mezitím zavítali také slavík obecný, sýkora modřinka a z větších opeřenců drozd zpěvný. Právě u něj jsme si ukázali rozdíly ve vzhledu a porovnali jeho zpěv se zpěvem dalších drozdů – brávníka, kvíčaly a cvrčaly.


Mladý samec pěnice černohlavé (foto Jan Flemr)

Další špek přišel hned vzápětí. Ledňáček říční patří k ptákům, kteří si svým vzhledem získají snad každého, a tentokrát jsme mohli jeho nádherné odstíny modré a tyrkysové obdivovat z bezprostřední blízkosti. Pobavila nás i jeho schopnost otočit hlavu téměř až dozadu, a tak není divu, že nás na několik okamžiků zcela pohltil.

Tím ale zajímavá setkání zdaleka nekončila. Na nedalekém keři jsme nejprve zahlédli ťuhýka obecného a záhy se nám tento „dravec“ mezi pěvci představil i v ruce. Někteří si dokonce na vlastní kůži vyzkoušeli, co znamená, když po vás ťuhýk chňapne. Zanedlouho se objevili i skuteční dravci. Nad nedalekým lesíkem se nejprve ozvaly vlhy, které jsme bohužel nezahlédli, ale alespoň obrátily naši pozornost správným směrem. Během chvíle se nám tak podařilo spatřit káni lesní, dalšího motáka pochopa a také krahujce obecného.


Létající drahokam, ledňáček říční (foto Tereza Soukupová)

Největší překvapení celého rána na sebe nenechalo dlouho čekat – v síti se objevil slavík tmavý! U nás jde o velmi vzácného ptáka, se kterým se lze nejčastěji setkat právě při odchytech. A tentokrát nám přálo štěstí dvojnásob. Ve stejnou dobu se chytil i slavík obecný, takže se naskytla jedinečná příležitost oba příbuzné porovnat přímo vedle sebe. V ruce lze oba druhy podle určovacích znaků poměrně dobře rozlišit, v přírodě je to však podstatně složitější – zvlášť pokud se zrovna neozývají.


Srovnání slavíka obecného a slavíka tmavého (foto Jan Flemr)

Ukázky jsme průběžně prokládali zajímavostmi z ptačí biologie, anatomie a fyziologie. Zvídavost přítomných nebrala konce, takže o otázky ani témata k povídání nebyla nouze. Z debat nás nakonec vytrhl až odchycený krutihlav obecný. Chvíli jsme obdivovali jeho pozoruhodnou schopnost kroutit hlavou, které ostatně vděčí i za své české jméno. Setkání s krutihlavem jsme využili i k povídání o dalších zástupcích šplhavců.


Krutihlav obecný (foto Tereza Soukupová)

Slunce už začínalo pořádně připalovat a pomalu se blížil závěr akce. Ptačím překvapením ale ještě nebyl konec. V sítích se postupně objevili další tři opeřenci. Jako první přišel na řadu strnad rákosní, typický obyvatel mokřadů a rákosin. Po něm následovala linduška lesní, kterou jsme už dříve zaslechli při přeletu. Tentokrát jsme si mohli dobře prohlédnout její opeření a ukázat si, čím se liší od lindušky luční.

Pomyslnou tečku za kroužkováním udělala mladá červenka obecná. Pro mnohé byla její podoba překvapením, protože mladá červenka se od dospělé na první pohled výrazně liší. Místo známé oranžové náprsenky má mladý jedinec kropenaté opeření, a pokud člověk tento šat nezná, červenku by v něm možná ani nehledal.

Krátce před desátou jsme akci zakončili a vydali se domů. Za sebou jsme měli téměř čtyři hodiny plné zajímavých pozorování, nových poznatků a především setkání s ptáky, které jinak vídáme spíše v korunách stromů či rákosinách nebo je známe jen podle hlasu.

Seznam pozorovaných druhů: eBird – 15. srp. 2026 – NPP Hrabanovská černava – 40 druhů

Přejít nahoru