Výlet Ornitogrupy na Jezero Milada

Již na podzim jsme s naší Ornitogrupou naplánovali, že v zimě vyrazíme na jedno z našich „severských“ jezer, a to konkrétně na Miladu. Když se tam později objevila kajka mořská, tak nebylo pochyb o tom, že to byla správná volba. Teď ještě jestli nám tam dostatečně dlouho vydrží. Nebudu vás napínat, vydržela. 

Termín jsme si naplánovali na sobotu 13. 1. 2024 se srazem na místě po deváté hodině. Cesta nám dobře ubíhala a diskutovali jsme o posledním ptačím dění. Jestli se nám podaří vidět kajku a jakou máme letos parádní invazi brkoslavů. Dorazili jsme na tradiční parkoviště na východní straně jezera Milada u Trmic a hned nám spadnul malý kámen ze srdce, že jezero není celé zamrzlé. Již při vystupování z vozů jsme zaznamenali první opeřence – hejnko stehlíků, přelétajícího krkavce a volavku popelavou. Zároveň jsme byli rádi, že teplota přeci jen trochu stoupla a že není úplně třeskutá zima.  

Naším plánem bylo si celé jezero v klidu obejít a užít si pozorování. Rozhodli jsme se vydat po pravici a sešli dolů směrem k plážím. Tam jsme se potkali s dalším zapáleným ornitologem na výletě a hned měli o čem poklábosit. Ale ještě jsme se ani pořádně nerozkoukali a Olga hlásí, že už vidí tu „divnou kachnu“. A je to ona, kajka mořská! Jen pár metrů od břehu a my si jí můžeme krásně prohlédnout, pozorovat jak loví, jak se protahuje i jak odpočívá. Zároveň s tím už si vychutnáváme i další druhy jako jsou kopřivky (v opravdu velkých počtech), poláci chocholačky, hoholi severní, poláky velké a všudypřítomné lysky. Po chvilce před námi najednou mezi rákosími prolétne podivná hnědá „slípka“, krásný chřástal vodní. Byť krátký, tak zajímavý zážitek, jelikož já osobně jsem jej ještě v životě letět neviděl. Pokračujeme podél jezera a vidíme přelétat první racky, objevují se i kachny a zaznamenáváme první morčáky velké. Kousek dále je dokonce i jeden krásně vybarvený samec zrzohlávky rudozobé. Nad námi přeletí sýkora koňadra o níž v tu chvíli ještě netušíme, že bude za celý den jediná! Na konci celého dne pak směle prohlašujeme, že na Miladě bylo kajek stejně jako koňader…😊. 

Vydáváme se podél severní strany jezera a zvyšujeme tempo, jelikož jsme za 1,5h ušli asi 500 m. Zároveň i bojujeme s protivětrem, tak se trochu intenzivnější pohyb hodí i na zahřátí. Po cestě nás doprovází poštolka, která se klasicky třepotá, vždy jen pár metrů před námi. Prohlížíme si další hejna morčáků a začínáme více sledovat i racky, kteří jsou hlavně na západní straně. Náhle se ale zvedají a předvádějí velkolepý rej (jsou jich stovky) a část jich sedá doprostřed jezera. Mezi racky bělohlavými dohledáváme i racky stříbřité, středomořské a také jednoho bouřního. Zhruba v polovině jezera sledujeme hejno chocholaček, když se mezi nimi vynoří i jedna hoholka lední. S chutí si jí prohlížíme a pokračujeme dále na západ. Ve severozápadním rohu jezera pak sledujeme větší počty morčáků velkých, opět lysky, chocholačky, poláky velké a mezi nimi i jednu samici poláka malého! 

Dáváme si oběd a pokračujeme mírným tempem zpět podél jižního břehu. Dáváme pozor, jestli nenarazíme na sýkořice vousaté, ale na ty bohužel nemáme štěstí. Naopak se na nás trochu usměje, když objevíme mezi chocholačkami také jednu kaholku. Následně prohlížíme racky na hladině a nacházíme i jednoho dospělého racka žlutonohého. To už se pomalu blížíme k místu, na kterém jsme z opačného břehu zaznamenali další vzácný druh, turpany hnědé. Jsou čtyři a pohybují se kousek od břehu, takže si je můžeme opravdu vychutnat, zvlášť ve stativáku se vysloveně vyjímají. Provádíme další kontroly hladiny, jelikož máme informaci, že se někde pohybuje i potáplice. Tu konečně dohledáváme ve východní části, ale jak už to u potáplic bývá, pohybuje se téměř uprostřed a schovává se za vlnami. Jde o juvenální potáplici malou a mnohokrát nám mizí z radaru, když se na delší dobu potopí. Pomalu ale jistě uzavíráme okruh a blížíme se výchozímu bodu, když nad námi ještě krásně zakrouží orel mořský, okolo se proženou stehlíci, zvonci, konopky a také jedna čečetka zimní. Následně, po předchozích neúspěších, ještě naposledy kontrolujeme komín teplárny – a konečně tam je! Sokol stěhovavý vyhlíží kořist z nejvyššího ochozu a my si tak zapisujeme druh dne číslo 50. 

Akce se nám tedy velmi vydařila a užili jsme si den plný ornitologických zážitků. Těšíme se na další výpravu, ať už nás zavede kamkoliv.

Autor: Ondřej Kulhánek