Jak jsme vítali ptačí zpěv v Praze a Středočeském kraji?

Očima účastnice Ivety Doležalové

Rybník Šeberák v Kunraticích – 17. dubna

Je deset minut před sedmou a já čekám poblíž autobusové točny spolu s organizátorkou Gábinou Dobruskou na příchod prvních zájemců o vycházku, zatímco nad Šeberákem se už prohání početné hejno vlaštovek a u druhého břehu zúženého cípu rybníka vyčkává několik poláků chocholaček. Co nevidět má začít teprve druhá vycházka k Vítání ptačího zpěvu v Praze a Středočeském kraji, a to kolem šesté největší vodní plochy našeho hlavního města, která před čtyřmi lety prošla rekonstrukcí i procesem odbahnění. Nyní se lokalita může pyšnit čistou vodou i těšit ornitology dvěma vybudovanými ptačími ostrůvky u svého východního břehu, které lákají, spolu s nedalekými zamokřenými loukami, zajímavé druhy.

Několik prvních usměvavých tváří účastníků se rychle mění v početnou skupinu, a úvodní povídání o aktivitách ČSO přerušuje jeden zvědavý samec poláka chocholačky, který neohroženě připlouvá až k našemu břehu. Přímo tak vybízí k vyprávění o plovavých a potápivých kachnách, i rozdílech ve sbírání jejich potravy. O několik špačků, strak a kosů později kolem nás přelétá první volavka popelavá a v hledáčku stativáku se promenáduje konipas bílý. Nedaleko od něj je k vidění také jeho barevnější příbuzný, konipas horský. Objevuje se také letošní pták roku, rehek domácí, mezi přilehlými domy a křovisky, kde sdílí své útočiště také s několika sýkorami a pěnicemi. Jeden z účastníků hlásí přítomnost potápky roháče, a my jí fandíme při boji s velkým rybím úlovkem. S jinou paní pak probíráme, zda-li jí v noci za oknem prozpěvuje kos, nebo slavík.

Chladivé brzké ráno se průchodem mezi zástavbou mění ve velmi příjemnou procházku, oblačnost se trhá, a sluneční paprsky pobízejí ptáky ke zpěvu a švitoření. Na suchý strom si sedá hrdlička zahradní, hned vedle holuba hřivnáče a malé skupinky špačků, a my si porovnáváme znatelný rozdíl v jejich velikosti. Pronikavý zpěv střízlíka i pisklavý hlas lysek nás provází po zbytek cesty k ptačím ostrovům, kde pozorujeme labuť, slípku zelenonohou i drobounkého kulíka říčního. Pomyslnou perličkou nakonec se pak stává pár potápek roháčů, který přímo před námi začíná své námluvy, a my tak máme možnost shlédnout alespoň část jejich půvabného tance, než se pomalu rozloučíme za doprovodu dramatického zpěvu strnada obecného a nezaměnitelného „cilp calp“ budníčka menšího.

Pískovna v Lipencích  – 29. dubna

Na vycházku v Lipencích si sice nikdo nemusí přivstat, nicméně tentokrát nejde o čistě oddechový výlet – v pět hodin odpoledne čeká poměrně úzkou skupinu zájemců podrobné seznámení se zadáváním údajů do mobilní verze AVIFu i s programy občasné vědy, jež se k databázi pozorování pojí. Výklad Gábiny nám nicméně obohacují špačci mizející v umělých dutinách na fasádě místní školní tělocvičny, i neúnavní slavíci ze vzdálenějších křovin u potoka, předvádějící své typické hvízdání i tlukot. 

Jako za odměnu se vydáváme po cestě mezi golfovými hřišti směrem k zatopené pískovně, a před námi se otevírá krajina ideální pro strnada obecného a pěnici hnědokřídlou. Po zelených stráních mezi špačky pochodují konipasi bílí i několik drozdů kvíčal. Malé golfové jezírko dnes obývají kachny divoké i několik poláků chocholaček, v travinách za úhledně posekaným trávníkem zase každou chvíli zakodrcá bažant. Z dálky k nám doléhá známé „kuku„, a nad hlavami nám na cestě k naší hlavní destinaci přelétává krahujec.

U pískovny na nás čeká několikeré pozorování bramborníčků černohlavých, kteří čas od času vyskakují na vršky suché trávy a rákosin. Na hladině v západu slunce pokojně plují dvě labutě, o kousek dál panorama vodní hladiny doplňují kachny divoké a osamocená slípka zelenonohá. Do toho si drmolí svou ráznou a hlasitou písničku dva rákosníci velcí, z nichž jeden se krásně vystavuje na nízké vrbě. 

Obzvláště příjemným překvapením se pro nás stává pozorování kulíků říčních z poměrně malé vzdálenosti. Pomalu nastává čas k návratu, ale Gábina ještě doufá v přelet jiřiček. Opouštíme pískovnu kolem hromad písku, štěrku a suti a najednou se zdá, že se před námi ukázal známý bílý kostřec v černém fraku. Ale omyl – nejde totiž o jiřičku, ale bělořita šedého! Společnými silami se pokoušíme nečekaného návštěvníka najít, nakonec na nevzhledné hromadě hlíny nacházíme rovnou tři. Loučíme se s pocity čiré radosti – koneckonců, pro spoustu účastníků, stejně jako i pro mě, šlo vůbec o první pozorování tohoto druhu!

Slavíci v Krňáku u Zbraslavi – 2. května

Na programu je další večerní procházka, ale počasí tentokrát hrozí nepřízní. Žádný déšť sice nepřichází, ale nárazový vítr tlumí aktivitu našich ptačích sousedů na minimum. Při průchodu Zbraslaví to jde poměrně znát a my jsme rádi, když narážíme na vrabce domácího, nebo nám nad hlavami, popohnán větrem, prosviští dlask tlustozobý. Gábina se však ničeho neleká a s nadšením vypráví zajímavosti o každém objevivším se pěvci, i prázdných hnízdech jiřiček. 

V klidnější části městské části objevujeme rehka domácího a sdílíme si poznatky o rozpoznávání hlasů hrdličky zahradní a holuba hřivnáče. Pomůcka “pyt-lík hub” pro hrdličku nás nejen baví, ale také snadno utkvívá v paměti. Zatímco se kocháme pohledem na stehlíka a sýkoru koňadru, která každou chvíli zalétává do budky, prolétá kolem káně lesní. Postupně opouštíme oblast domů se zahradami a míříme podél Vltavy až do Krňáku, kde se zastavujeme při pohledu na volavku popelavou sedící na bójce. 

Z křovisek se ozývá flétnový zpěv pěnice černohlavé, ale slavíci stále vyčkávají na pozdější hodinu. Právě kvůli slavíkům do Krňáku míříme. V blízkosti slepého ramena Berounky se rozprostírá dostatek křovin s bohatým podrostem, který mimo jiné láká také pěnice pokřovní i drobného střízlíka. Pomalu se začíná stmívat a konečně se ukazuje, že jde opravdu o dobrý biotop pro náš cílový druh. Jen během několika minut se rozeznívá tlukot slavíka zleva i zprava, zblízka i z dálky a účastníci vycházky překvapeně zjišťují, že tenhle nenápadný pěvec není ani zdaleka tak vzácný, jak si možná mysleli.

V revíru slavíků setrváváme až téměř do tmy, a vracíme se podél řeky za poslechu večerního chóru červenek, drozdů a kosů. Těsně před rozpuštěním urbánní výpravy nás překvapuje písknutí ledňáčka – prohlédnout si tenhle říční klenot však budeme moci až někdy jindy. Hlavní cíl vycházky se koneckonců podařilo splnit na výbornou.

Očima pořadatele Honzy Grünwalda

Počernický rybník a rybník Pískovna – 4. května

Již tradiční vycházka v Dolních Počernicích tentokrát proběhla netradičně za komorní účasti pouhých jedenácti nadšenců, kteří si přivstali a dorazili na místo srazu již v 6:30. Dílem byla nižší účast zřejmě špatnou předpovědí počasí, dílem také rozdrobením zájemců mezi touto a další vycházkou v okolí na rybník Lítožnice, která začínala později, a navíc lákala na ukázku kroužkování ptáků. Menší počet účastníků je podle mě ale naopak výhodou pro obě strany – pro vedoucího i pro účastníky. Počasí se navíc navzdory předpovědi vydařilo, a tak můžeme vyrazit za ptáky.

Trasa kopíruje předchozí roky. Začínáme na Počernickém rybníku, kde mezi běžnými zpívajícími druhy zaslechneme několik rehků zahradních a také lejska šedého. Na hrázi také plašíme pisíka obecného, který s typickým poplašným hlasem odlétá dál od naší skupiny. Na hladině jsou poláci chocholačky a na ostrůvku sedí volavka popelavá. Pokračujeme na rybník Pískovna kolem hřbitova. Zde na parkovišti se zastavujeme, abych rozdal účastníkům materiály od ČSO a také aby se vyplnila prezenčka.

Na rybníku Pískovna toho není zrovna mnoho, ale ustavičně se tu ozývá ledňáček. Přestože se ho snažím najít, neukazuje se a musíme se tak spokojit jen s hlasovým projevem. V lesíku pod hrází pak zpívá hlasitě střízlík. Vedle rybníka, kde se otvírá pohled do rákosiny a křovin suchého poldru, se ozývají cvrčilka slavíková, zelená, a dokonce rákosník zpěvný. Je docela zajímavé, že v letošním roce jsem slyšel rákosníka zpěvného dříve než obecného. V suchém poldru Čihadla jsme s účastníky slyšeli hned tři jedince!

Dále v poldru se nám daří pěkně pozorovat cvrčilku zelenou na uschlém stromu nad rákosinou, stejně tak se hezky ukazují strnadi rákosní. O něco dál také zpívají další rákosníci, tentokrát proužkovaní. V křovinách po cestě k rybníku Martiňák se ozývá hlasitě slavík, na nahrávku ale nereaguje a neukazuje se nám. Před ukončením vycházky ještě posloucháme pěnici pokřovní a ukazujeme si zvonka zeleného ve stativovém dalekohledu. Na hrázi Martiňáku se loučíme. Během vycházky jsme pozorovali a slyšeli dohromady 46 druhů opeřenců.

Županovice – 5. května

Sotva jsem se vzpamatoval z ranní vycházky v Počernicích, mířil jsem zase za další vycházkou pro veřejnost, tentokrát do Županovicích v okrese Příbram. Po cestě mě napadla bláznivá myšlenka, a to, pokusit se přes noc chytit lelka s výrečkem. Kdyby se podařil alespoň jeden z těchto ptáků, bylo by úžasné je účastníkům ukázat. Nápad sice zajímavý, ale času na realizaci mnoho nebylo. Než jsem totiž připravil standardní odchytové sítě, které brzy ráno přijede obsluhovat Zdeněk Valeš, byla už skoro tma. Síť na případný odchyt lelka s výrečkem jsem tak postavil nouzově vedle polní cesty vedoucí na chatu mé přítelkyně, s jejíž rodinou toto Vítání zejména pro místní obyvatele pořádáme již potřetí.

Probdělá noc přinesla ovoce a nad ránem viseli v síti vedle sebe lelek s výrečkem. To znamenalo nejen, že ukázka kroužkování bude velmi pěkně obohacena o vzácné druhy, ale také to, že budu muset vycházku poněkud zkrátit, abychom tyto krásné ptáky příliš dlouho nedrželi. Když jsem dorazil na místo srazu, vypadalo to, že půjde o vycházku téměř soukromou, nakonec se přeci jen něco přes deset lidí sešlo a další se přidali po cestě. I když vycházka nepatří k těm nejatraktivnějším, které si můžete z bohatého seznamu Vítání vybrat, hned z kraje jsme pozorovali pěkné druhy. Už ve vesnici symbolicky odstartoval svým zvoněním zvonohlík zahradní, za méně než 300 metrů se nám podařilo slyšet králíčka obecného a vidět králíčka ohnivého.

Kousek za vesnicí se pak pěkně ukázal střízlík, zazpívala pěvuška modrá a krátce se zjevil i lejsek černohlavý. Podařilo se slyšet, a některým i vidět, krutihlava obecného. Když jsme vyšli na otevřenější prostranství, ozval se další krutihlav a ukázalo se i několik ťuhýků. Na okraji lesa na vrcholku kopce nad obcí se pak několikrát ozval migrující budníček lesní. Během vycházky jsme také zaslechli čtyři druhy pěnic; pokřovní, hnědokřídlou, černohlavou a slavíkovou. Přeletět jsme viděli i datla černého.

Vycházku zakončilo povídání Zdeňka Valeše s ukázkou kroužkování ptáků. Odchyty v zahradě chaty rodiny Freiových opět přinesly zajímavé úlovky. Na místě také bylo připravené malé občerstvení. V síti skončil například nejmenší pták Evropy, králíček ohnivý, nebo zajímavý zástupce univerzálních hnědých ptáků, sedmihlásek hajní. Již tradičně poutavý výklad Zdeňka přivábil i některé další účastníky, kteří nezvládli vstát na začátek vycházky a dorazili až na ukázku odchycených opeřenců. Nakonec se tak účast vyhoupla přes dvě desítky lidí. Na úplný závěr povedené vycházky jsme ukázali účastníkům lelka s výrečkem, kteří po vypuštění vyhledali klidný kout zahrady pro denní odpočinek, aby se zase večer vydali na cestu. Dohromady s odchycenými druhy jsme během Vítání v Županovicích viděli a slyšeli 54 druhů ptáků. 

Přejít nahoru